Nemám pocit, že bych měla momentálně z něčeho speciální strach.
Z nemoci mám určité obavy, ale spíš z jejích možných dopadů na rizikovější lidi než jsem já, jak všeobecně o zranitelné lidi v populaci, tak nejvíc samozřejmě o zranitelné lidi ve své blízkosti. Měla jsem o ně i přímý strach, na začátku, kdy by bývali byli vystaveni značně rizikovým situacím, tak to jsem se snažila jednat a tyhle situace jsme se společně s mužem snažili nějak odvrátit, a myslím, že v mezích našich sil a možností jsme to zvládli dobře, což mě toho strachu dost zbavilo.
Mám určité obavy i z toho, že opatření, která teď považuju za správná a přála bych si, aby nebyla uvolňovaná předčasně (viz ty hotely), budou ve chvíli, kdy jejich uvolnění a postupné zrušení bude opravdu namístě, uvolňovaná zdráhavě a nejsem si jista, jestli z toho nebudou zůstávat nějaké politické důsledky.
ekonomické a sociální dopady na společnost očekávám, ale neumím si je zatím úplně představit, budu si k tomu muset něco přečíst a popovídat si o tom s někým, kdo tomu rozumí víc než já. Ale nenazvala bych to strachem.
Na mě osobně to má dopad finanční, i když trochu nepřímo - dala jsem v zimě výpověď, takže jsem teď zaměstnaná jen na maličký úvazek a tři práce, které jsem k tomu měla předběžně zajištěné jako zdroj příjmů od podzimu, jsou teď jaksi okolnostmi zmrazeny a netuším, jak to s tím bude. V rámci svého malého úvazku ale pracuju doma a shodou náhod je tohle teď jedno ze tří období během roku, kdy za ten malý úvazek mám odvádět blokovou práci, takže pracuju z domova a je to dost náročný
Ale za 2 týdny bude zas klid:)
Nemám pocit, že by se o mě pokoušelo nějaké zbláznění se ze situace :) Snažím se zautomatizovat si úkony, které situace vyžaduje, abych snížila ohrožení pro své křehčí blízké (roušky, systém oddělení oblečení a předmětů, se kterými manžel prochází v nemocnici...apod.) - když to mám zautomatizované, tak mě to už pak moc nesere :)
A jinak prostě - žiju
Jako vždycky, prostě normálně :) Mám ráda život a to i ve chvíli, kdy je trochu změněný
Soustředím se na to, co je pro mě důležité, což jsem já sama, moje smečka, všechno živé, za co nějakým způsobem odpovídám, tj. hlavně momentálně zahrada, a v rámci přebytků své kreativity a činorodosti se snažím dopřávat maximum jejích výsledků dalším lidem, ať už přátelům, sousedům...nebo třeba nějak všeobecně do nějakých projektů apod.