Pár dní jim trvalo, než se vzpamatovali, ale teď jsou většinou hyperaktivní. Někteří pořádají videokonference, většina zadává kvanta práce. Problém je, že každý má jinou oblíbenou platformu, takže musíme neustále propátrávat různá místa, kde se mohou skrývat zadání. Jedno z jejich nejoblíbenějších míst otevřu jen z historického počítače, který startuje 15 minut, pak musím úkoly přeposílat a tisknout z jiného. Bereme to zatím sportovně, mládežnice se musely naučit, jak si poradit v různých situacích/platformách. Ale bez mého IT supportu by to zatím nedaly.

Co mě ale naštve - když učitelka změní nebo ze dne na den naplánuje čas telekonference a mně se tak zboří dlouho budovaný rozvrh. Od prvního dne jsem mládežnicím zařídila různé kurzy pres Skype, všechno je naplánováno a zaplaceno dopředu, plánuju s ohledem na ohlášené školní telekonference. Ale když se pak někdo vzbudí a řekne si, že to vlastně o hodinu posune, tak to jde do kytek, protože naši soukromí skypoví učitelé mají v morové době pevný a narvaný rozvrh a nemají, kam šoupat.