Já jsem zase městský člověk, narodila jsem se ve městě a žiju tady celý život. Nemám ráda davy, třeba na nějakou městskou slavnost nebo na demonstraci bych nešla, ale jinak mi lidi na ulicích nevadí, miluju sednout si do kavárny, potřebuju každý týden jít do knihovny, nemám auto ani neumím řídit, takže MHD, co jeden každých 10 minut, je pro mě značka ideál. Je fakt, že nejsem žádný maniak, co se týče kultury, do divadla jdu párkrát ročně, do kina nikdy, občas koncert a docela často nějaká výstava. Do přírody si vyjdu moc ráda, ale ráda se zas vrátím do svého pohodlí. Život na vesnici mě spíš děsí, např. Slunce, seno... jsem nikdy nedokázala dokoukat, protože strašně odporný postavy. Asi to není všude jako v Hošticích, ale zvědaví sousedé, drby a pomluvy, to jede všude. Ve městě své sousedy vůbec neznám, potkám je 2x ročně na chodbě, kde se pozdravíme. Mám štěstí, že u nás v baráku bydlí samí slušní, nehluční lidé. A jsme malý dům, jen 3 patra, 12 bytů.