Mám dvě školní a dvě předškolní děti. PO úvodním váhání učitelé starší dcery sypou úkoly v cca objemu 8 hodin denní pseudosamostatné práce, pseudo proto, že novou látku dceři musí někdo vysvětlit. Online výuka není.
Učitelka mladší dcery funguje od začátku tak nějak přes whatsapp, úkolů dává asi více, než stíháme, ale není to tak strašné jako u staršího dítka.
Ovšem, ozvaly se i ZUŠky a to je teprve peklo. Každý den video z hry na nástroj, zpěvu, úkoly z nauky. Z té nová látka, takže samozřejmě si to někde nejdříve musím dohledat já a protože je dcera v pátém ročníku a co se nauky týče ztratila už někdy ve třetím, je to bída. Mladší dceři sice může pomoci starší, ale nemá kdy a já vlastně také ne. Pokud nebudeme úkoly plnit, reálně hrozí že je z klavíru vyhodí, tam kam chodí je dost děsná ředitelka. Nejraději bych oznámila že jedeme k babičce kde není klavír ani net a měla chvíli klidu.
Že se zbláznili i co se sportu týče, to ani nepíšu, holky doma cvičí jak umí a nějaké další nápady co by měly dělat úspěšně ignorujeme.