Jsem ráda, že v tom nejsem sama a děkuju vam všem za podporu.Sice nevím co bude dál, ale ted máte pravdu potřebuji přežít, takže jsem upekla koláč, otevřela si lahvinku a děti, které se mi vyhýbají ze strachu, aby neupadly do nemilosti nechávám být... neboť za to nemůžou. I když jsou to puboši a nejraději bych jim vmetla něco ve stylu "že jste takoví kámoši najednou s tím tátou!". Ale to by neprospělo nikomu.
Ježíši, už aby to pominulo.