Vždycky jsem myslela, že nebudu taková ta, co pořád řeší jen dítě a nic jiného. Vždycky mě zajímalo všechno možné o dětech, taky od 18 let chodím sem, leccos nového jsem se tu dozvěděla a zjistila. Ale... Jsem na neschopence, do toho karanténa, tv nemáme a na internetu se jede jen o koronaviru. A já se přistihla, že vlastně řeším jen to těhotenství, jak se bude jmenovat, jak zařídit byt, co koupíme. Muže už to otravuje a nedivím se mu, ale jinou zábavu nemám. On chodí do práce, do toho má jiné činnosti, auto opravuje, což jsem se těšila, že budeme dělat spolu, ale já toho teď moc nemůžu a nezmůžu. Koníčky nemám vlastně žádný, 10 let jsem chodila s klukem, který mi nedovolil mít vlastní volný čas a vše jsem dělala s ním (já vím, moje chyba) a po rozchodu jsem byla pořád v práci a snažila se zajistit finančně. Pak jsem potkala svého muže a odstěhovala se s ním a nová práce, zařizování bytu, atd... No a teď tu sedím na gauči a zírám do zdi a procházím bazar s kočárky, jsem fakt zoufalka. Co mám dělat? Co byste dělaly na mém místě nebo co jste dělaly v té situaci, pokud jste byly? Nechci skončit jako ta, co posílá muži do práce fotky hovínek v nočníku, to bych mu tu milenku snad musela najít sama. A nechci, abychom se rozvedli s malýma dětma, protože on bude mít dál svůj život a já budu jen utírat nudle