Jako dítě jsem byla nucena odpoledne odpočívat u babičky ještě i tak v deseti - babička, teta i strejda si šli lehnout, já jsem musela taky, později jsem si prostě četla.

Odpolední spaní mi zničí zbytek dne. Mám experimentálně vyzkoušeno, že je mi po něm příjemně, pokud jsem nebyla utahaná na padnutí, ale jenom se mi chtělo zdřímnout si, a to zdřímnutí je nutné utnout po dvaceti minutách, pak je to nabíjející - jinak jsem vyřízená až do večera, kdy ožiju.

Nechodím si zdřímnout odpoledne ani po extrémně krátké noci (pod 3-4 hodiny spánku), snadněji a rychleji se vrátím do rytmu, když denní ospalost přerazím silným zeleným čajem nebo tak a večer si pak lehnu už kolem jedenácté.