Znám to velmi dobře. Byla taková babička a mou mamku úplně zničila. Jednak tím, že měla blbé vzory v rodině a nějaké to vydíráníčko a nefér chování, ponižování jí přišlo normální, tak si to v manželství trpěla a pak si ji nastěhovala domů, pak jí zase vystěhovala, protože odborníci mají jedinou radu - toho člověka odstřihnout. Jenže nevydržela, když babička začala blbnout a každou chvíli jí pomáhali lidi na ulici, protože měla nízký cukr a protože byla hysterka, tak se mamka rozhodla, že si jí vezme domů a jako správná dcera se postará. Takže babička nakonec jen kvetla a máma se hroutila. Babička dokázala takhle ničit jen mámu, my ostatní jsme si z ní už spíš dělali legraci a nebrali ji vážně.
To máma nikdy nedokázala, vždy jí babička zasáhla, mohli jsem mámě říkat horem dolem, že ji nemá brát vážně nebo se s ní do žádných debat nepouštět. Když babička zemřela, máma si to pořád vyčítala, ještě rok potom měla výčitky. Žádný happyend nemám, máma má zničený život, neumí se už moc radovat a zdraví má mizerné. Je to strašné, co mámy dokážou udělat svým dcerám. Mámina sestra s babičkou nevydržela, vyhýbala se jí, jak mohla, díky "super" dětství měla trvalé neurózy a bohužel se taky vdala za mizeru, co jí celý život trápil.
Takže Irmi, jestli nedokážeš s matkou vycházet tak, že pouštíš jedním uchem tam, druhým ven, řešení je jediné, co nejvíce ji odstřihnout. Posílej tam dceru, vnoučata se většinou manipulovat už nenechají. Počítej s tím, že hezký vztah už mít nikdy nebudete, ona se spíš bude horšit. Nenechej se zatáhnout do jejích her, ona nechápe, že ti ubližuje, nikdy to nepochopí, ta bys měla pochopit, že ti bude ubližovat pokaždé, když jí dáš příležitost.