Ráchel,
drsný, ale přesný.
On to vymezení funguje i u lidí, co nejsou zlí, ale co prostě drží pozici alfy a nechtějí se jí vzdát, protože jsou zvyklí. Zažila jsem to s bývalou tchyní, je to strašně hodná ženská, ale generál. Teda, teď už ani tak ne, je jí přes 80 a co ovdověla, tak dost věcí přehodnotila, ale když jsem ji poznala, tak ještě vládla pevnou rukou. Neubližovala, nevydírala, byla jen zvyklá, že když zavelí, tak všichni poslechnou. A nikdy nezapomenu na první Vánoce, co jsem byla s exmanželem a řekla jí, že nejím kapra.

"Ale my vždycky jíme na Štědrý den kapra."
"Já nejím kapra."
"Všichni jíme na Štědrý den kapra, je to tradice."
"Ano, chápu, ale já kapra nejím."
Po cca deseti minutách dialogu ala zaseknutá deska:
"Mohla bys aspoň ochutnat."
"Ne, děkuji, ale já kapra nejím."
Samozřejmě jsem nejedla kapra a ještě tím způsobila pozdvižení, protože bývalý švagr se ozval s tím, že proč teda on musí jíst všechny ty roky kapra a já ne, když taky kapra nemá rád.

Podotýkám, že s tchyní vycházím výborně, mám ji ráda, ale ty hranice jsem na začátku nastavit musela, i když to nebylo zrovna příjemné období.