obávám se, Irmi, že tady pomoc nenajdeš... můžeš si tu přečíst "techniku", praktické rady, nacvičit si situaci a zvládnout případné situace a rozhovory s matkou, možná se uklidníš zjištěním, že totéž znají i jiní, ale stejně si nijak nepomůžeš v tom, co budeš cítit... to bude vždycky to, co tě zase zabrzdí a i když z "bitvy" vyjdeš jako vítěz, bude to pro tebe hořké vítězství a pocity budeš mít zase mizerné... to, co potřebuješ se totiž "nacvičit" nedá, k tomu buď dospěješ sama (vnitřně) nebo taky nedospěješ
ten praktický nácvik ti může lehce pomoct v tom, že k tomu vnitřně dospěješ a nebo aspoň sama sebe přesvědčíš, že jsi k tomu dospěla (a po bitvách ti zbyde jen pocit pachuti)
jediné, co ti doporučím já, je, hlídej sebe sama, jak komunikuješ s vlastní dcerou a hlídej pak i ji, jak bude komunikovat ona - přerušte to aspoň do budoucna...
(čímž nijak nenaznačuju nic o tvém současném vztahu s dcerou, myslím, že podle toho, co si pamatuju, máte vztah ok, jen taková připomínka do budoucna)