Saamajano, jenže nenávist je druhej pól toho "milovat"....takže pořád jedna mince.
Člověk se zhoupne do druhého pólu...a jo, když to omůže, určitě je to dobrý.

Ale z toho, co píšeš, si nemyslím, že bys mámu neměla ráda...jen sis prostě opravdu natvrdo, a nejen v hlavě, ale prostě doopravdicky, uvědomila, že máte každá zodpovědnost za svůj život. A o tom to je...nemusíme kvůli tomu rodiče nenávidět, i když ta cesta přes tenhle druhý pól tam být může...ale i ta nenávist nás k tomu člověku určitým způsobem poutá...

Jinak tenhle útěk do nemoci jako prostředku k manipulaci, to je docela běžné...i to: "umřu ti, abys věděl/a a potrestala tě".
Tak to známe (se sestrou), ona se kvůli tomu ani nevdala a nemá děti...až TEĎ si uvědomila a odpoutala se. Postupná cesta. Já to měla rychlejší...a dokonce můžu tátu i mít ráda...a pomoct mu - ale když chci já. Mým svobodným rozhodnutím, ne nátlakem...a on - on je úplně ztracený. Taky požil útěk do nemoci...a cítí se sám...po tom všem, co pro své děti udělal.