Z vlastní zkušenosti - mně pomohlo začít pracovat na sobě, na své rozvoji. Číst, přemýšlet, navštěvovat semináře, hledat Boha - jsou nejrůznější způsoby. Postupně jsem objevila, že jsem byla sama sobě hodně vzdálená, odpojená od sebe. Postupně jsem se tak nějak našla (i když jsem původně vůbec neměla pocit, že bych byla ztracená a odpojená). Teď je mi mnohem líp, jsem to mnohem víc já. Časem jsem objevila, že mám nějaké hranice a naučila jsem se s nimi pracovat. Pořád se učím. A jako jeden z vedlejších efektů toho všeho přišlo třeba to, že už na mě manipulace moc neplatí. S mámou se běžně vídám a nic moc to se mnou nedělá. A vůbec mám mnohem spokojenější život.

Komentáře číst nebudu. Ale tvůj úvodní příspěvek mě zaujal, léta jsem šílela z naší matky, vím, jak je to těžké a jak z toho nejde vyskočit. Přeju ti štěstí