Mám pro tebe dobrou zprávu - lze to zvládnout i ve vyšším věku. Mě bylo 42 let, zhruba od pětatřiceti jsem si dělala co jsem chtěla, ale pořád jsem měla tendenci přemýšlet nad tím, co zkritizovala, jak zas bude frflat že jsem udělala to či ono, omlouvala její chování u dětí, štvalo mne pomlouvání u příbuzných. U mne to byla nějaká poslední kapka, strašně jsem se s ní zhádala, odmítla jsem udělat něco, o čem byla přesvědčená (a já možná taky), že z morálního hlediska na to má právo. Měla jsem ještě nějaké další problémy a ona začala svůj klasický kolovrátek. Ujely mi nervy a vyrobila jsem opravdu nepěknou scénu a protřískala se dveřma ven. Když začalo fungovat klasické "je to matka, přeci jen jsem něměla...", nějak jsem řešila ty své problémy a řekla si, že horší to být už nemůže a že nemám nervy ani na pobyt s ní v jedné místnosti, ne tak něco dalšího. A světe div se, ona se asi za tři týdny ozvala, jako by se nic nedělo. Od té doby už ji už zcela vědomně udržuji "v mezích" a nějak mi i vnitřně přestalo záležet na tom, co dělá. Nemocí má přehršel(80 procent civilizačních a náchylnost na zápaly plic k tomu). Když to začalo s Covidem, volala jsem, že se stahují domů děti, jestli chtějí nakoupit, ať pošlou seznam, od nás že už ho nafasovaly. Jednou ano, to zdrbala dceru, co straší s rouškou a proč jí nechce dát pusu a že koupila blbej chleba. Podruhé - za den a půl - opět potřebovala nákup, takže jsem jí oznámila, že je to naposledy, ať počítá s tím, že nakupujeme na týden. Obsah "veledůležitého nákupu" nechci řešit veřejně. Pak přesně za další tři dny vydírání, že teda ona musí partnera poslat ven - tak jsem s chladnou hlavou a před vnoučaty na hlasitém telefonu ztropila hysterák, že pokud se chce dědy (v tom okamžiku chvilku po operaci a s imunitou v háji) zbyvit, ať řekne, že si ho rádi vezmeme. Jinak ať si jde sama a nebo počka do další neděle a nadiktuje seznam. Padlo nějaké sprosté slovo, děti už jim nenakupují, jezdí oni dva předpokládám tak dvakrát do týdne v hodinách pro seniory. Máti si stěžuje, jaký strašný průser je zákaz vycházení - takže odpověď vy jste dva, do lesa to máte kousek a jestliže jste tak blbí, že lezete do marketů, nevím, proč by ses nemohla jít projít a hlavně kam bys šla, když normálně ven nechodíš. Ale to jsou teď naprosté výjimky vyprovokované "změnou stavu", za normálního režimu volá jednou týdně, já jen když přeju k narozeninám, svátku...a držíme se striktně nezávazných témat. Kdysi na mě chtěla volat sociálku, že školkové děti nenosí v zimě punčocháče a košilku. Takže jednoduché to nemáš, ale fakt to jde- btw je mi 52, takže už 10 let žiju bez stresu z matky.