Můj syn řidičák neměl do třiceti, i když ho docela potřeboval. Říkal, že ho nechce a nikdy mít nebude. Pak, pojednou, dospěl k názoru, že nastal ten pravý čas. Řidičák si udělal, nebylo to jednoduché - pracovně zaneprázdněn, do toho téměř fatální nemoc. No a dnes najezdí měsíčně stovky kilometrů. Baví ho to. Jeho matka, tedy já, usoudila, že řidičák nikdy mít nebude. Až si v požehnaném věku 48 let pro něj došla a od té doby jezdí jak drak i dračice. A baví jí to ještě víc.