Ráchel, nevím, jestli sem ještě nakoukneš, píšu se zpoždění, ale dřív jsem nestihla.
Mám staršího syna diagnostikovaného AS a díky němu jsem posledních 10 let strávila důkladným studiem dostupných materiálů a literatury. Až poté jsem si uvědomila poměrně zajímavé věci:
Můj otec (t.č. přes 70 let) je krystalicky ukázkovým Aspergerem, mohl by být šablonkou většiny typických projevů. IQ tak 160, vědecká kariéra, k tomu naprostá neschopnost sociálního cítění - společností posuzovaná jako arogance, zlovolnost, vyčuranost a nevím co ještě. Typické pohybové stereotypy, obrovské problémy se stravováním (hromadu věcí nejí, byť je z poválečné generace), 1000 dalších věcí.
Nikdy si nepřipouštěl, že by mohl být problém v něm, nepracoval na sobě, spíš se uzavíral a negoval, skončil dost nešťastný. Možnost AS diagnózy jsme sice zmínili, ale už neřešili, nic by to nepřineslo, ale on má možná teď trochu pocit úlevy, že teda opravdu vše "není jeho chyba".
Já jsem nikdy neměla otce jako vzor a vždycky jsem si myslela, že můj muž s ním nemá nic společného. No nemá, kromě toho, že je opět zcela ukázkový Asperger On svou diagnózu (neoficiální, ale nespornou) popírá, případně tvrdí, že to "má každej trochu rozumnej člověk". Ale asi si to aspoň vnitřně připustil a je velmi cílevědomý, soustředěný a pracuje na sobě, takže se třeba naučil jednat s úřady, pracovními kontakty apod. Ale jinak s tím pořád strašně bojuje v soukromém životě.
Se synem pracuju od malička a soustředěným rozvojem, reflexí a nácviky sociálních dovedností se dostal do fáze, kdy na první dobrou to nikdo nepozná. Pouze pod tlakem a v krizových situacích vyplouvá, že to má vše jen naučené. No a časté neodhadnutí míry (slušnosti, vtipu, konvencí) je bohužel přetrvávající, ale to vypadá jen jako nevychovaný fracek
S mladším synem nás čeká diagnostika během letoška asi.
Takže si myslím, že naše famílie by mohla být pěkným vědeckým důkazem genetického původu AS - dědeček z jedné strany plus otec z druhé, výsledek 2 AS synové

Co se týče mne, samotnou by mě zajímalo, zda bych "papír" dostala taky, protože mám velké množství AS rysů, ale už od puberty jsem cíleně studovala psychologické knihy o chování, mezilidských vztazích apod. takže mám velmi silné mimikry :) dokonce vím, že jsem sama se sebou hrála hru (třeba v 16-18 letech), že přiměju každou úřednici/prodavačku apod. k tomu, aby se na mne usmála (volbou výrazu, oslovení, vyjádření pochopení apod.). Ale jinak jsem sociálně doteď úplně nemožná, furt mám nějaké problémy, že nepochopím, co se po mně chtělo, když se řeklo to a to, ale myslelo se něco jiného...

Kdyby tě cokoliv zajímalo, můžu ti napsat i do mailu, ať to tu nezahlcuju