Kat, ta podpora rodin je pořád malá, byť docela rychle roste, když to porovnáš s devadesátými lety, tak je to pořádný posun.
Citelně pomaleji roste podpora dospělých s postižením - tam tak nějak dospělostí "vypadnou" z různých podpůrných organizací a nějak tu pro ně je strašně málo. Ale prý i to se pomalu lepší.
Pro mě to je taky dvojaký, protože jsem (nebo už nejsem, když jsem dala výpověď, no ale 17 let jsem byla
) jakoby pracovně spíš na tom jednom konci spektra, zatímco osobně spíš zas na tom druhém. Různě to balancuju, ale asi se postupně přesouvám spíš čím dál víc k tomu druhému.