To mi připomnělo moji vlastní historku

Jela jsem cosi přivézt od tchánova kamaráda. Házela jsem věci do kufru auta. Klíčky (s dálkovým ovládáním zámku) jsem měla v kapse těsných kalhot a rozčilovalo mě, že se při každém mém předklonu ozve cvaknutí zámku (zamknout-odemknout-zamknout-odemknout), jak se zmáčknul čudlík v té mé kapse. Protože jsem toho nakládala hodně, po chvíli jsem klíčky vyndala z kapsy a hodila je do kufru. Naházela jsem všechny věci do kufru a kufr jsem zabouchla. V tu chvíli jsem si uvědomila, že klíčky zůstali v kufru. Jak jsem posléze zjistila, auto bylo zamčené.

Přítomný tchánův kamarád zavzpomínal, že stará embéčka šla odemknout ohlou lžící, a že na mého Roomstra jistě bude také existovat nějaká obdobná finta. Nevěděl ovšem jaká a tak přivolal na pomoc svého zetě, automechanika.
Ten pravil, že Roomster ohlou lžící ani drátem odemknout nejde a jediná možnost, jak se dostat dovnitř, je rozbít okénko. Sdělil i předpokládanou výši škody. A už měl v ruce kladivo.
Pravila jsem, že než rozbíjet okénko, bude lepší zavolat mému manželovi, který má náhradní klíče a je 10km daleko. Není problém, aby přijel dalším autem i s náhradními klíči, bude tady za chvilku.
Automechanik si to ovšem nechtěl nechat vymluvit a i přes opakované ujištění, že je manžel již na cestě, i s klíčky, vybíral které okénko bude nejlepší rozbít. No, nakonec jsem auto musela chránit za značného řevu vlastním tělem a pán upustil kladivo až v okamžiku, kdy na místo dorazil manžel s klíči.