Buchli, to je zvláštní, protože izolovaný obličejový rozštěp bez nálezu čehokoli jiného není indikací k přerušení těhotenství.
Ale možná to v praxi nějak jde, pokud je ten tlak rodičů velký, nevím.

Pro mě je tohle opravdu těžké téma. Mezi mými blízkými přáteli je několik lidí z té kategorie "ti by se radši ani neměli narodit", tak je to pro mě prostě osobně emotivní. Mám je tak ráda a jsem tak ráda, že žijou...
Zároveň ale (mám vazbu na jednu organizaci poskytující pomoc rodinám, kterým se narodí dítě s postižením) se zas potkávám občas s rodiči takto vážně nemocných dětí a i když ti rodiče milujou své děti takto, tak někdy připouštějí, že kdyby bývala byla možnost odhalit to prenatálně, tak by se rozhodli pro UPT - a prostě je to strašně těžký.
Zvenčí mám pocit, že těžší je to pro ty rodiče než pro ty samotné lidi s handicapem, ale zas si uvědomuju, že zvenčí jsem nezúčastněná, nevidím zdaleka všecko... a mimoto vidím jen omezenou skupinu. A samotný fakt, že ty vážně nemocné lidi znám, znamená, že jsme se museli nějak seznámit, že jsou to lidé schopní sociálních interakcí a schopní nacházet si přátele - a že tím asi selektuju skupinu lidí s postižením, která je s ním dobře sžitá a proto žijou šťastnej život a jsou šťastní, že se mohli narodit, zatímco ti, kdo ho mají v souvislosti se svou nemocí třeba nešťastný, prostě nevidím a nepotkám.

Dokážu pochopit i tu touhu po výhradně zdravém dítěti. Bohužel si myslím, že to odmítání byť minimálního zdravotního handicapu rozhodně v ČR souvisí s následným nepřijetím okolím a společností. "jó kdybyste nevěděli předem v těhotenství, že je takovejhle...tak by to prostě byla rána z nebe; ale vy jste věděli, nechali jste si ho, a tak si to teď vyžerte". Setkala jsem se i s tím "schválně jím teď zatěžujete zdravotní systém, měli byste si to teď platit, bylo to vaše rozhodnutí".
A spousta dalších věcí, náročnost pro rodiče, častý odchod otce od rodiny...
prostě i rozhodnutí pro UPT je naprosto legitimní a jsem ráda, že ta možnost v ČR je plně legální.

Mělo by to být ale výhradně rozhodnutím toho páru. Jak na jednu, tak na druhou stranu. Ale i na týhle diskusi vidíš, kolik lidí hodnotí ne/vhodnost reprodukce cizího člověka (jo, i já:) ). Jak to prostě je i společenské téma a ty tlaky na konkrétní pár jsou různorodé a v tak zranitelném období, jako je rozhodování o životě/smrti svého vlastního dítěte, i to zdánlivé tlachání může mít daleko větší průraznost v nátlaku.