Libiku, tak nějak.
Už jsem psala, že v obchodě si bez řečí vydesinfikuji ruce, hledím se na nikoho netlačit, roušku pár desítek minut přežiji, stejně jako u lékaře nebo kdekoliv, kde s někým jednám.
Ovšem proč bych měla mít roušku na venkovské ulici, kde téměř nikoho nepotkám a když, tak ho mohu obloukem minout?
Proč nesmí otevřít malé prodejny, kam zajde pár lidí denně, když mohou otevřít velké? Proč se nesmí sáhnout na knihu, když se smí sáhnout na cokoliv jiného? Atd. atd., o kompenzacích pro podnikatele nemluvíc, to by se také mělo srovnávat např. s Německem, když se tak obsesivně srovnávají zemřelí.