77mi, u nas je dlouhodobe naprosty nedostatek respektu k detem a ucitelum, brblajicim rodicum se obcas drobne vyjde vstric, aby nebrblali tolik (treba naprosto nepochopitelna tolerance k vodeni nemocnych deti do skolek).

Pro deti je vzdelavani jeden ze stredobodu zivota, je to jejich napln prace, jejich cas je nenahraditelny a ve svem veku jsou prirozene dost fatalisti - totalni zmena podminek u prijimacich zkousek, coz je pro vetsinu z nich prvni poradna zkouska v zivote - je strasna svinarna, pohrdani a vrchol nadrazenosti. Zvlast, kdyz jim dava vlada najevo, ze dulezitejsi jsou psi salony a v obchodnich centrech se stejne muzou shromazdovat, jak chteji.

Mimochodem distancni vyuku pokladam naopak za prinos a fascinuje me, jak si s tim ucitele sami od sebe poradili - vetsinou, co slycham, dost dobre a v prime zavislosti na povesti skoly (dobra skola to zvladla dobre, lepsi skola lip).