To není, že se to tak dělalo vždycky - vždyť dnes máme spoustu možností.
Mám pár kamarádů, kteří mají domácí školu, třeba formou lesní školy, atd. Pravda, jsou dobře zajištění.
Ale mě spíš popuzuje ten koncept, využít do mrtě “flákání”. Možná je to výchovou, extrovertní povahou, nevím. Podle mě, pokud někdo zjisti, že mu běžný koncept dokládání dětí do škol nevyhovuje, je na čase se zamyslet, zda to nejde dělat jinak, ale ptát se dětí, jestli se jim chce do školy, mi přijde prostě šílené.

Nikdy bych dítě nevystavila takovému rozhodování, až do maturity ne, jen málokteré se podle mě dokáže zrale rozhodnout. Za vzdělání u dítěte jsem zodpovědná já jako rodič. Teď mám na mysli hlavně ty mladší, samozřejmě, čtrnáctiletí ani do školy nejdou.

A není to tím, že když mám jiný názor, tak si automaticky myslím, že ho musí mít všichni, spíš jsem takový systémový člověk, když se mi něco nelíbí, měnim podstatu, ne dílčí věci. Naše děti do školy chtějí, i kdyby nechtěly, tak bych se jich neptala.