Fakta jsou fakta, mí hodní rodiče tak nějak uhodli, že bude nová doba...
Taky bych se učila jakýkoli jazyk, i ta ruština mě bavila.
Jedna z nejlepších historek, když jsem se ztratila v Bruselu.
No co, účastníci zájezdu, vypadli jsme z autobusu a baba povídá, za 3 hodiny zde, kdo se ztratí, tak parkujeme u Hlavního nádraží.
Celou dobu procházky jsem sledovala kostelní věž, ale pak jsem to neudržela...
No a s nulovou znalostí francoužtiny /za to může ten komouš, co mě v přijímači na gympl přetento z fr. na anglinu/ jsem oslovovala chodce.
" Bon jour, madame, monsieur, nous chercher la Gare."
Nic, jen tak čuměli, až se chytil americkej turista.
- Bus?
- No.
- Auto?
- No.
- A! čifu čifu! ukazoval rukama lokomotivu
- Yes!
- Sorry, here is not.

A dva blbci bez pasu a bez peněz...
A autobus, který nepočká, protože stíhá trajekt v Holandsku.