Asi na houby, jako s každým psychicky nemocným člověkem. S depresí osobní zkušenost nemám, ale s poruchou příjmu potravy ano. Ty lidi nejsou vůbec v pohodě, jsou stále takoví přednasraný, v tenzi, pořád řeší jen jídlo (to bych nejedla, já jím jenom..., nakupuju jenom támhle a připravuju to jen takhle a onakhle), pořád řeší, kdo co jí, kam jít (nebo spíš nejít) do restaurace, prostě středobod vesmíru - jídlo. Eventuálně doplněné cvičením (stálé řešení, které fitko je nej, apod.). Nakonec stejně nic nejedí, ale řeší to neuvěřitelně. Koho by bavilo s tím člověkem trávit čas? I když ho máte rádi, po chvíli konverzace máte už chuť mu jednu vrazit. Takže podle mě vztah s psychicky nemocným člověkem není možný nebo aspoň ne zdravý a šťastný vztah. Je to smutné, protože psychické nemoci jsou prostě nemoci mozku, vykašlat se na někoho kvůli tomu je asi hrozné, ale takový člověk stáhne ty blízké lidi s sebou dolů.