Náš chemikář na gymplu byl postrach a než jsme si zvykli, že vrazí do třídy, ukáže na žáka, vybafne prvek a žák bez přemýšlení musí vyhrknout vzorec, padla dlouhá řada kulí. Ale pak jsme si zvykli a doteď to znám bez přemýšlení, ač chemie není můj obor, nikdy mě nebavila a od školy ji nepotřebuju. Pak se teprve daly tvořit vzorce sloučenin. Kdyby člověk nad každou značkou dumal, moc by se toho nestihlo.
Na ZŠ v matice jsme se museli naučit vedle násobilky mocniny do 20 (a opačně). Pokud bylo v příkladech něco s mocninama a odmocninama (kvadratické rovnice a pod.), stihli spolužáci, co chodili na ZŠ do matematické třídy, možná tak nacvakat to do kalkulačky, zatímco my už jsme měli hotovo.
Slovíčka v jazyce se můžeš jakkoli snažit pochopit, stejně je musíš nabiflovat. A toho, kde je jediná možnost to našprtat, je spousta