Peppo,
„nechápu“ na tom ten diametrálně odlišnej svět popisovaný zde a ten, který reálně žiju. Že lidi nemají v 50 (60, 70…) kondici jako ve 20, OK, to je normální, na tom neshledávám nic, co by se dalo nazvat „dramatickým propadem“. Prostě nevydržíš kalit tři dny v kuse a pak ještě vylézt na Sněžku. Teda alespoň většina lidí to tak má už někdy ve 30. Ale ať se dívám, jak chci, tak nevidím nic skutečně dramatickýho, co by činilo kvalitu života ve 40 (50, 60…) významně nižší než v mladším věku. Jasně, že moje sedmdesátiletá máma nebo víc jak osmdesátiletá bývalá tchýně si uvědomují a cítí, že jim dávno není dvacet. A že ve vyšším věku (což ovšem pro mě není 40 ani 50, spíš těch 70+) jsou lidé častěji nemocní a opotřebení těla způsobuje nějaké potíže, to taky chápu. Jen prostě nikde nevidím to drama a lamentování nad zdravotním stavem, i ti důchodci v mém okolí žijou aktivně, pracují, řídí auta, dokud mohli, tak cestovali, mají všelijaké koníčky, nikdo netráví čas po čekárnách u doktorech a ani od nikoho neslyším neustálý lamentace nad tím, že jsou na tom hůř než ve dvaceti. Buď nemají čas se furt sledovat a řešit, jestli je někde náhodou nelouplo, nebo to berou věcně jako něco, co k vyššímu věku patří.