V řadě věcí bylo. Postupně mizel feudalismus, ale v řadě oblastí služební poměry přebývaly, a bylo spoustu oblastí, kde se očekávalo, že muž/žena budou svobodní. Asi nejdéle to zůstalo zákonem zavedené u učitelek (někam do konce 20.let), ale také u vojáků, úředníků (což byla celá veřejná správa) musel dát u mužů souhlas k sňatku představený/nadřízený, opak znamenal odchod z úřadu a vážné narušení obživy i celoživotní kariéry. Dále třeba od služebných se očkávalo, že bude svobodná. A pak tu byl celý rejstřík duchovních profesí (spojených se sociálními a zdravotními), které zajišťovaly především řádové sesty, mniši a kněží. Lidí v duchovním stavu, kde stav byl zákonnou překážkou sňatku byly statisíce, ne-li více. Také zajišťovaly rozsáhlé církevní a i velkou část státního vyššího školství, střední zdravotní personál celého zdravotnictví atd. Pro zajímavost zde ještě byla židoský numerus clausus platný papírově do roku 1848 - Familiantský židovský zákon, který znamenal, že jen nejstarší syn usazené židovské rodiny se smí oženit. Mladší nesměli a museli se vystěhovat jinam, kde to neplatilo (Uhry, Halič).

Takže lidí v celibátu (dočasném i trvalém) mohlo být počátkem 2. poloviny 19. století klidně 1/3 populace. To samozřejmě neznamená, že by lidé žili čistě, samozřejmě v tom bylo spoustu pokrytectví. Ale těch očekávání od sexu bylo méně, zvláště v prosté racionální poloze "chcemě děti-milujeme se-nechceme-neděláme to". Těch podnětů bylo také méně, onoto oblečení spousty věcí zakrývalo, jakkoliv jiné nazančovalo, ale i jeho neohrabanost nutně nesváděla si to užít, zvláště pokud šlo o společenskou verzi.