Tak já jsem tak několik let fungovala. Učila jsem na plný úvazek (opravdu není pravda, že na to je potřeba jedna příprava, která se dokola používá třicet let, ale je pravda, že zkušený učitel, který se s tím nepárá, udělá na základce většinu věcí bez přípravy nebo s minimální přípravou, opravovat ale musíš). Po práci jsem se učila se svými dětmi, protože aby byly naučené, musela jsem udělat většinu toho, co jejich učitelé neudělali, protože věčně byli s dětmi po estrádách a panoptikách všeho druhu), starala se o domácnost a po večerech chodila hrát. Přijdeš domů v jednu ráno (ze kšeftu v Praze, jinak taky třeba ve tři nebo nejdeš spát vůbec) a v sedm musíš být v zaměstnání, vlastní děti pochystané. Šlo to vydržet několik málo let. Hlavně jsem se bála, co strašného se stane, až nebudu mít v zádech zaměstnavatele. Nestalo se nic. Teď vidím, že mi nikdo nebránil, jen vlastní konformita a strach.
Jinak dost učitelek dělá vedlejšáky, chodí vytírat paneláky, hlídají a doučují děti, dealují různé ptákoviny apod., učitelé běžně jezdí v noci s taxíkem.