Byl jsem v am. korporaci v české pobočce, jako konzultant, tj. auto jsem měl ne z titulu levelu ale práce.

Firma platila vše. V dřevních dobách kamarád omotal skoro nové auto kolem stromu a zázrak byl, že až na oděrky se nestalo nic jemu, ani rodině. Přišel do práce vyklepanej, co budou dělat, že rozbil auto, ptal se šéfa financí. Ten tehdy poblahopřál, že je živej a zdravej a řekl mu, aby si co nejdřív objednal nový.

Ale v posledních letech po opakovaných vážných dopravních nehodách pobočka zavedla pravidla pro škody ze strany zaměstnance. (Ale opravdu z jeho strany nikoli třeba neznámý pachatel.) Vše platila pojišťovna, kromě 10% spoluúčasti, pokud to bylo nahlášeno. Ale pokud to byla jasně vina zaměstnance, tak to měla prověřit škodní komise a ta rozhodnout o náhradě od zaměstnance.

První škoda za rok se promíjela, druhá z 50%, další zaměstnanec platil. Blbý bylo, že ta první mohl být rozšláplý mobil, nebo počítač. Ve škodní komisi byl šéf, šéfová z HR a šéfová z financí. Šéf to samozřejmě mohl zablokovat, protože mu to stejně šlo do nákladů, jako celý prvoz aut jeho oddělení, včetně oprav, leasingu atd.

Jenže řada lidí bylo ve virtuálních geografických odděleních na úrovni korporace, EMEA, CEE, ... Takže nastávaly paradoxy, že šéf, kterého zatím třeba neviděli fyzicky, běžně schvaloval letenky, cesťáky a dovolenky a neschopenky lidem z 15 zemí s odlišnými zákony, s odlišnými lokálními politikami firmy atd. Čili otravovat ho ještě s nějakou menší škodou bylo nad odvahu a rozumnost kluků z fleetu. Takže mu to prostě natvrdo sypali do nákladů všechno, ať si mu to člověk vysvětlí. A když to nebylo moc, tak to nikdo neřešil. Akorát na konci při vracení auta obešli z technikem z leasingovky auto a chtěli na každé poškození snad i interiéru (po vydrhnutí, přeleštění laku atd.) nad cca 5 cm pojistný protokol.

Atd.

Benefitem velmi nadstandardním bylo palivo tankované na soukromé cestě uvnitř ČR zdarma.