Kat já fakt nevím, logicky s mojí povahou si to taky myslím, jenže ona pořád, že jí to je jedno, je spokojená, nemá problém, .... nemá žádný zájem, žádnou touhu, jen si čte, chce být spisovatelka. Jsme v pasti, potřebuje nějaký režim, který nejsem schopná jí dát. Měla dost prostoru a je to jen horší. Když jsme teď byly u endokrinoložky a ona jí zvážila, spadla mi brada. Ven jí vytáhnu (nebo kamarádi) tak 1 za 5 pokusů a lákání. Mám 3 děti, ale už nekupuju žádné sladkosti, aby neměla příležitost. Peníze mám, zaplatila bych jí cokoli, ale týden boxuje a pak toho nechá, motivovat jí bylo vždy strašně těžký, k čemukoli, co nechtěla už od 3 let. Nedá se oblbnout.
Vůbec jí to nedávám najevo, snažím se, aby věděla, že jí mám ráda takovou, jaká je. S tátou má problém leda potlačený, vídají se málo a když, tak se on snaží, sama říká, že je na ní hodný. Jasně, dřív ho provokovala jen pohledem, teď už ne. Stacionář, mi poradila doktorka, že já na ní nemám dostatečný vliv, že potřebuje motivaci z venku. Ona asi taky neví, co se sebou.