Delete,
já se z vás nesnažím dělat idioty.... jenom jsem zažila s vlastními dětmi, jak ty skupinky jsou škodlivé (když je to furt a povinně - kromě toho článku), a zažívám v rodině během koronakrize, že někdy ty dobré úmysly (připravit zajímavý projekt pro děti) jsou neskutečný vopruz. Jako zadat čtvrťákům ze školy v centru Prahy, ať si přečtou článek "Jak umírají stromy" a jdou zkoumat do lesa zasažení kůrovcem (v době, kdy se lidi báli i jet na chatu, nemluvě o tom, že rodiče často taky mají svou práci a nemůžou se prostě sebrat a "jet do lesa pozorovat kůrovce" v den, kdy si to učitelka umane), mi přijde úplně mimo.

Motivace známkami - dokud děti dostávali nesmyslné známky, tak jim to bylo jedno a komentovaly to slovy "jsem stejně blbá/ý, tak co". Když mají přehledný klasifikační řád a zadané splnitelné úkoly, možnosti známku si vylepšit / opravit, a vidí světlo na konci tunelu, tak je ta známka motivační. A je to konkrétní cíl, je dosažitelný.

Ale možná nemluvíme jazykem stejného kmene... já jsem učila na druhém stupni a teď mám děti na třetím, takže vidím asi něco jiného, než prvostupňové učitelky.