sally,

v této diskuzi jsme všechny druhostupňové, mám ten dojem. S tím, že já mám i první stupeň...teda mám....už spíš měla jsem .

Ale každopádně už máme nějakou tu praxi, abychom věděly, že ve výuce neexistuje jen jediný správný způsob.

Nikdo z nás tu nepsal, že by chtěl učit výhradně skupinově, naopak, zaznělo tu "více skupinové práce", což je obecně na druhém stupni dost neobvyklé, většinou se jede jenom frontálně (já to používám skupinovou práci vždy jako volbu, nikdy ne povinnost), takže "víc" v tuhle chvíli znamená "alespoň občas".

O popírání individuální práce už nebyla řeč vůbec, naopak všechny, co jsme se debaty na toto téma zúčastnily, jsme psaly, že nám to umožní s dětmi mnohem více individuálně pracovat.

A znovu opakuju, u mě to není představa, na druhém stupni učím už nějakých 10 let a nikdy jsem nebyla trdiční frontálně učící učitelka, tak už celkem vím, co funguje a co ne. Ale pořád je co se učit a co objevovat. Většinou, když už má člověk praxi, tak pozná, co se mu hodí do konceptu a jak s tím naložit.

O známkách diskutovat nebudu. Známky, body, procenta...všechno jen čísla. Vyhovují dětem, kterým se daří. Jo, když ty děti nic jiného neznají, těžko si zvykají na jiný systém, ale mnohem větší brzdy jsou v tomhle rodiče, kteří to ani nechtějí zkusit, protože sami tím neprošli a nedokážou si představit něco jiného, než zažili oni.
Výhoda je, že teď si mnozí to fungování bez známek vyzkoušeli. Někomu známky chybí, někomu ne. Pokud Yuki zjistila, že ona její žáci je nepotřebují, není to komunistická idea, ale zkušenost. Já mám stejnou, v jiném předmětu, s jinými dětmi. Někomu to nefunguje, ale řekla bych, že problém nebude absence známek.