Kuličko
asi bych tomu dala čas.
mně přijde tvoje dcera šikovná, ale je možné že v kolektivu se neumí/nedokáže úplně projeví, to je nejspíš povaha. A někdy ty různé "dobré" rady nefungují univerzálně.

Moje dcera - doma ji máme za drsňačku a prosadit se umí proti staršímu raz dva, pusu nezavře a její hlasitost je pár stupňů výš než je mi někdy milé. Byla dost v šoku, že ve škole je za tichounkou neprůbojnou holčičku, která jen sem tam pípne. Myslela jsem že po první třídě se otrká a sedne si to, ale je ve čtvrté a pořád je takový tichošlápek (jen tedy ve škole).
A navíc myslím si že ty online hodiny jsou pro děti nezvyk, pro prvňáky to musí těžké obzvlášť, ještě doražené tím že teď to "máma poslouchá".

Tvoje dcerka má zřejmě dost dobře vyvinuté sluchové vnímání, pokud dokáže na základě anglických pořadů odvozovat řeč a komunikovat. To se jistě zúročí. Možná ale teď ji to naopak trochu mate, dokud slabikují a neumí správně "nahodit" ten odposlechnutý přízvuk.
U prvňáků to čtení zatím ještě nebývá s porozumněním textu, a ty rozdíly mezi dětmi jsou velké, ale časem se to dorovnává.
Dala bych jí čas. Ke čtení motivovat ale nad rámec nějakého procvičování do školy vyloženě nenutit. Nabízet knihy, třeba až jí něco "chytí", takto to pak přelouská. Zdá se že zvídavá je dost. Nechala bych ji dozrát.

A ad to čtení v rodině - to si nevybereš. Já sama jsem velký čtenář, mám několik metrů knihoven. Obě děti jsou dyslektici, stejná diagnoza. Přičemž starší čte opravdu nerad, a jen z donucení, ve volném čase si fakt s knihou nesedne. V rámci mírného nucení dokázal přelouskat jen Deníky minecrafťáka, to jediné ho dokázalo zaujmout že se překonal.

To mladší, i když to ze začátku nevypadalo, tak cca od třetí třídy začala být čtenářka. Začala jednoduchými knihami o zvířátkách, což ji baví, a postupně čte víc a víc. Ale taky jsem dlouho hledala jaké téma, jaké knihy ji ke čtení "nakopnou".

Takže ani ty pozitivní příklady rodičů co čtou někdy nepomůžou.
A i na tu PPP je ještě času dost, počkala bych co se projeví až během 2 třídy.