Mladší dítě to zvládá. Starší objektivně ne. Je dyslektik, dysgrafik a má ADD. Já mám jen to ADD, což mi ale efektivně brání pomoci jí aspoň organizačně. I pokud by potřebovala jen organizační dopomoc (A ona potřebuje i tu přímou práci, při které je navíc už puverťácky negativistická a agresivní.), nedokážu jí příliš pomoci. Mladší dívka by ode mne potřebovala tak dvě hodiny denně k pomoci s matematikou (Zcela objektivně to dokážu lépe než manžel inženýr, který navíc nemá ochotu ani trpělivost.)

Mám pocit, že tahle doba znovu zamíchá s kartami stejně jako reálný socialismus. Děti lidí s nižším vzděláním a na hůře hodnocených pozicích najednou mají více prostoru k rozvoji a dosáhnou na lepší vzdělání. Nejvíc tuhle koronakrizi odserou rodiny zdravotníků.