ToAr,
spíš než doktorem či psychologem, bych začala tou kamarádkou. Můžete jí pozvat k vám? Nebo se s ní někde sejít? I třeba jen na kafe na náměstí nebo tak... Nemá nějakou kamarádku třeba se psem - že by šly na procházku? Ona ta sociální izolace je šílená, zvláš´t tedy jestli jste to jen vy dvě a ne větší rodina. Já jsem introvert a hrabe mi z toho, a to se třeba vídám s lidma ve stájích (omezeno na vlastníky koní a majitelku stájí), a občas s nějakou kámoškou.
Další věc - máte možnost někam odjet? Vařím z vody, ale pro mě je šílený ten pocit, že "nikam nesmím". Když jsme kolem porodů tábořily s dcerou u koz a posléze tam bydlely pár dní v chatce, tak to bylo nesmírně osvěžující... změna scenérie - ale i vypadnutí z koronavirové paranoie - ráno výhled na hory a inverzi, místní zvěř, kočky, slepice, koně (a kozy, samozřejmě), plus srnka, co tam každý večer chodí na pastvu... člověk měl pocit, že si trochu vydechne. Ono to město JE depresivní, člověk potřebuje "hledět do stromů" (bez legrace, fakt ano)