Chápu , ale pořád věřím tomu, že kdyby jí ta situace DOOPRAVDY nastala, cítila by tu dlouhodobou samotu jinak... tohle jsou řeči ...

On je taky v pohodě s tím, že je jedináček, v normálním období, taky nic jiného nezná...ale tam má školu, kroužky, rodinu...a tohle najednou neměl... A o to víc si uvědomil, že je doma sám... Dokonce i do práce mi volal, kdy přijdu domů, což dřív nehrozilo

Je to jako když jsem někdy nemocná... super, jsem doma, ležím v posteli, čtu, odpočinu od kolotoče vstávání a chození do práce, ale po dvou týdnech je mi samotné už smutno a těším se, že večer někdo přijde a prohodí se mnou pár slov

Všechno se jednou přejí - i samota...