Budu psát, co si myslím teď, s odstupem. V březnu jsem ještě moc nevěděla co si mám myslet.
1. Covid je poměrně nakažlivý, nebezpečný moc ne. Nebezpečný je možná potencionálně. Nepodceňovala bych možné nebezpečí epidemie resp.pandemie visící ve vzduchu. A ve vzduchu. Nějaký potenciál tu stále je a osobně jsem raději, když se přeceňuje, než když se podceňuje. Jak se ukázalo, toto byl pouze nácvik a cvičení. Apokalyptické pocity jsem občas lehce pociťovala, ale realita se nekonala.
2. V danou chvíli jo, jak čas pokročil směrem k prázdninám, těžko se výuka vrací do normálu.
3. V danou chvíli jo, bez toho by se to rozjelo více a remcalo by se, že se nic nedělalo.
4. Určitě. Ekonomika musí jet, teď se hodně zadřela a zadře. Naštěstí jsme se měli moc dobře, takže se budeme mít o trošku hůře, ale pořád ještě dobře.
5. Vlna ne, jen pár zanedbaných případů, které by byly stejně, jen z jiných důvodů.
Osobně z toho Covida teda nejsem nikterak zničená. Žiju celou dobu víceméně stejně, z omezení a roušek jsem se nezhroutila. Života a věcí, které mám ráda si užívám stále stejně. Jsem zvyklá se občas v něčem omezit, takže přežiju, když mě na chvíli omezí někdo jiný. Odmítám podléhat jakékoli hysterii v čemkoli.