S čím jsem se v Covidové době vůbec neztotožnila je neustálé fňukání a žehrání na to, jací jsme chudáci (pro mě "chudáci"). Jak lidem chyběly hospody, divadla, dovolené. Jak je strašně omezovala omezení a roušky. Jak je ohrožovala vláda a co všechno tím sleduje Babiš. Jací jsou ve vládě a na ministerstvech diletanti. Jak se máme a budeme mít špatně a hrozně a strašně.... Kvůli blbým dvěma měsícům Nesnáším ufňukané a rozmazlené lidi, kterých je v naší slavné kultuře, civilizaci a společnosti zjevně dost.
Chápu fňukání těch, kteří se dva měsíce nedostali ke svým nemocným a starým blízkým. Tam mohou být dva měsíce podstatné. Ale jinak opravdu není proč fňukat.
Také jsem se neztotožnila s různým obcházením a "očůráváním" nařízení a opatření. Ale to mě, pravda, nepřekvapilo. Jen utvrdilo.