Tedy roušku(s určitým mrmláním) nosím a zrovna jsme podepsala,že na pracovišti v tom budu muset pokračovat.
Když jsem dneska viděla fotku staré maminky objímající syna,kterého vinou opatření neviděla dvaapůl měsíce,udělalo se mi zle.Nějak nejsem schopná najít rozdíl mezi kriminálem a domovem důchodců.
Kamarádka byla odstříhnuta od vnoučat-pracuje ve zdravotnictví a co kdyby náhodou....tak radši nic.
Moji sousedi,když jsme s nimi přes plot mluvila,tvrdili,že nebyli od začátku karantény mimo domov.Je jim kolem šedesátky.
Moje kadeřnice a její manžel restauratér přišli den ze dne o obživu ,aniž by se dopustili nějaké chyby.
Až se budou na ulicích válet mrtvoly a vymírat celé rodiny,přijmu ráda obdobná opatření,ale za situace,kdy se nemohu dopátrat ve svém okolí,zda je někdo pozitivní(a už vůbec někdo nemocný) ,mám o jejich rozsahu své pochybnosti.
Na závěr dodám toto:
Jsem na pokraji seniorského věku,pracuji ve zdravotnictví.Nepřerušila jsem práci ani v době,kdy jsme neměli žádné ochranné pomůcky.Denně jsem přišla do styku i s více než dvaceti neznámými lidmi.Do práce jsem dojížděla metrem,chodila jsme na nákupy, a protože každá cesta do práce nebo na nákupy se dá prodloužit,využívala jsem to k procházkám.Na televizní zpravodajství jsem se podívala asi třikrát,zato jsem se pohybovala na sluníčku.
Rodině jsme vysvětlila,že frustrace z nedostatku teplého lidského doteku snižuje imunitu takže jsme se i nečlenové jedné domácnosti stýkali vesele a nerušeně.
Jediný,kdo onemocněl za tu dobu byl můj manžel,kterému vyhřezla ploténka L4.Sice měl chuť svést to na koronáč,ale byl přehlasován