Problém je v tom, že pracovní list není pomůcka. Pomůcka je třeba pravítko nebo čtecí okénko. Pracovní list je výukový materiál, od učebnice se to liší, ale hlavně rozsahem. Didaktický vhled, dtto vhled do oboru na jehož bázi ten list tvoříš, je rozhodující pro výsledek.
Je to třeba podobně, jako že můj muž je dirigent, já jsem zpěvačka a dokonce jsem studovala hudební skladbu, takže umím psát partitury, umím je číst a mockrát jsem viděla mnoho lidí dirigovat, dokonce jsme to na škole měli jako předmět, ale nediriguju, vím, že to neumím. Z určitého úhlu pohledu mi k tomu moc nechybí, vlastně mám i teoretický základ, umím taktovat, na studiích jsem řídila ansámbly, co hrály věci, které jsem napsala, ale vím moc dobře, že když se začnu montovat do dirigování, budou moje výsledky v nejlepším případě amatérské. Nejspíš by na to ani nedošlo, protože orchestr by se se mnou nebavil. U školních dětí to má tu podobu, že pak z "nejasných důvodů" špatně pracují. Nesoustředí se, zlobí nebo ani nezlobí a jsou spokojené, jenže když dojde na ověření znalostí, nic se nenajde.