Starší, sekunda 6G, líný od přírody, dělá všechno, co musí, ale navíc ani ťuk. Online školu prosedí, občas něco aktivně odpoví, ale spíše aby ukázal lehkou aktivitu, pak si u toho hraje na mobilu. Jemu tohle ale více vyhovuje. I když přiznává, že množství se s normální školou nedá vůbec srovnat. Mají toho teď míň. Vídá se s jedním kamarádem a s několika dalšími hraje Dračí doupě přes obrazovku.
Dceři kamarádky chybí. Ona je taková ta snaživá holka, co chce do školy. Chybí jí všechno, děti, spolužáci, učitelky. Online hodiny sice má, ale to jí nestačí ani náhodou. Dnes měla jít do školy vyzvednout si všechno, co měla ještě ve skříňce. Byla tak šťastná, když jsem jí vezla. A jako bonus tam potkala spolužačku. Je nejistá, spí se mnou v posteli už tři měsíce. Tento týden jí začaly tréninky. Nemohla se dočkat. Včera měla jít poprvé a úplně se zhroutila, jak byla vystresovaná. Nebyla schopná ani odejít z domů a nikam nešla. Už dva týdny teda má zase soukromé lekce gymnastiky, ale ta doba bez těch 14 hodin sportu týdně je znát. Ve svém týmu patří mezi nejlepší, ale cítí, že šla dolů. Zítra tam už snad opravdu dojde.
A já učím online od druhého týdne karantény. Jednotlivce 60 minut a klasické skupinky 90 minut. Jsem unavená. Ale učím více než 40 hodin týdně. Nicméně funguje to dobře. Tento týden jsem konečně začala rozesílat faktury a mám tak strašně krásné zpětné vazby, že to úplně hřeje. Moc se těším na živé děti. Ale to bude až v září. Nemůžu zajistit ani rozestupy a hlavně si neumím představit ty roušky, se kterými prostě bojuju. Ale musím přiznat, že na začátku jsem měla opravdu depresi, bála jsem se, jak zvládnu všechno. Koronakrize mě nakopla k věcem, které by mě nebyly ani napadly před tím. Takže do podnikání mám další nápady a vlastně se moc těším na nový školní rok. I když ty letní prázdniny budou letos opravdu hodně zasloužené a na dovolenou se moc těším.