ToAr, píšeš "jedu", takže prostě jedeš. Na vážkách jet-nejet evidentně nejsi. To je výchozí situace.

Za mě - už tak je nestandardní vyjevit (navíc zahraniční a navíc teď, když se sotva otevřely hranice, někdo na cestování ještě koule nemá, takže mu ta představa může vadit) cestu pár dní předem. To bych pochopila, kdyby se třeba někomu uvolnilo jedno místo v autě a jeden pokoj v hotelu v cizině, prostě last minute. Ale kdyby mi muž řekl, že si něco naplánoval a zaplatil před měsícem a říká mi to dnes, tak bych byla naštvaná. (Ale my spolu žijeme, bydlíme a máme děti...jiná situace.)

Já bych asi řekla - hele, potřebuju vypnout a tak jsem se rozhodla si sama na pár dní vyrazit, teď, když děti... (vysvětlení píšeš sama), nechtěla jsem tě lanařit, když vím, že máš práce nad hlavu a navíc chci být chvíli sama, vyčistit si hlavu. Říkám to na poslední chvíli, promiň, protože jsem pořád přemílala v hlavě, že se třeba naštveš nebo tak něco.

Takhle, kdybych se já rozhodla někam zmizet a mé rozhodnutí bylo definitivní, tak by mi to partner dopřál (teda snad jo, mluvit za něj nemůžu :-D), páč domácnost, výuka dětí, HO, nákupy, zařizování, vše šlo na mě a fakt to leze na budku, a nelze jaksi čekat na to "vypnutí" půl roku, když je člověk vyhořelej teď a tu šanci má taky teď. Tak snad je schopen to objektivně posoudit a nemít důvod, proč by nechtěl, abys někam jela.

Spíš mě zaráží ty smsky během cesty...fakt by tě takhle uháněl? To je nepříjemná představa.