Jsou věci hlavní a věci vedlejší.
Navlékat osmiletému dítěti ponožky by mě nenapadlo, jednak proto, že je úplně jedno, jestli má na nohou ponožky nebo ne, druhak proto, že v tomhle věku je normálně samoobslužné, nemá-li zrovna obě ruce v sádře.
Druhá věc je ale dokoukání pořadu a tady mám pocit, že jde jen o zbytečné uplatňování rodičovské moci. Proč bych měla říkat "ne"? Jen proto, že "můžu"?