Já teda když běsnim, pustim se klidně do všech zúčastněných, i do manžela. U nás je to typicky tak, že manžel přijde z práce po osmé a chce si děti ještě užít. Takže jim dělá eldorádo a pak je neumí zklidnit ani zahnat. Děti jsou rozdivočelé, chaos, binec, ve výsledku slzy a řev a musim na ně vlítnout, aby se ráno nějak rozumně vstalo.
Takže když manžel večer rozjíždí zase nějaké večerní dobrodružství, důrazně ho upozorním, kolik je hodin, a že si je ale zahání a ukládá sám.
Proč by měl být otec jen pro zábavu, nebudu jim dělat drába. Že máme každej mírně jinej styl výchovy podle mě až tak nevadí.