Nemám moc vlastních zkušeností většinou s manželem na postupu bez slov shodneme, ale mám dobrou kamarádku, kde to bylo velmi podobné ...u obou dětí otec v 9 případu z 10 ustoupil z požadavku, který měla matka a někdy i se děl pravý opak např. teď už jděte spát, vypněte televizi..řev...otec...no tak si dáme ještě jeden díl? atp. Ke zlepšení došlo, až když matka musela být pracovně několikrát i více dní mimo domov..dětem bylo tak 4-5 let....postupně jí vždy večer volal, jak to byla hrůza, jak šli spát až kolem půlnoci, jak děti nechtějí jíst, co připravil, jak nechtějí jít kam on chce a jak stále řvou. Snažila se předtím to vysvětlovat a ukazovat, ale vždy to skončilo hádkou, že stále něco má a že je jak generál a on, že to takhle nechce. Nevím, jak to mají teď, protože už tolik pryč nejezdí, ale schválně se jí zeptám