Myslím, že máme podobný problém jako ty, Covid od začátku nepodceňujeme (pamatuji si, na tvé názory od začátku a měla jsem stejné), čekají nás přijímačky (ne maturity) a do práce potřebuji chodit ne být doma v karanténě nebo nemocná. Nechaly jsme děti do přijímaček doma, ve škole je omluvily, že máme obavy z nákazy. Ale pouštíme děti na tréninky a menší do školky, všechny už potřebovaly hodně jiné děti, sport... jsou to všechno uzavřené skupiny dětí a riziko tam samozřejmě je, ale prostě jsme to takhle zvolili. Asi to mám snažší, protože jsme se na tom vždy shodli s manželem, tj. je to shodné rozhodnutí nás obou kam děti pustíme a kam ne, a odpovědnost a tíha rozhodnutí se mi tím tak trochu rozmělnila.
Je dobré si položit otázku, co se nejhoršího může stát ? Tak nebojíme se o život dětí, jsou prý náhradní termíny přijímaček (i když to nese problémy), u maturit asi budou termíny min. na podzim ne ? Já se třeba bojím toho, že nikdo neví co Covid v těle "udělá" i u bezpříznakového, ale tak to prostě je... možná neudělá nic. Dětem všem kontakty a sport udělaly hodně dobře. Já musela do práce a tam se setkávám s lidmi a také cestuji MHD (což mi přijde rizikové), ale tam nemám volbu.
Také musí být děti v pohodě po psychické stránce, u mladší vidím to co u tvého dítěte. Ona sice do školky nechtěla (ale musela kvůli mé práci) a vůbec si nestěžuje, je ráda mezi dětmi. To mne tedy velmi potěšilo, dříve do školky chodila nerada. Už hladověla "po dětech", když jsme někoho potkaly chtěla se družit a já to moc nedovolovala.
Buď v klidu, zvaž to Co se může stát ? Dej si odpovědi, hlavně asi okolo přijímaček a maturit.. jak omluvit, jak to bude s náhradním termínem, třeba tě informace dají trochu klidu... i když školku zavřou, ještě to neznamená, že dítě bude také nemocné (vypadá to, že infekčnost není zase tak veliká, jak se myslelo). Držím palce, každé rozhodnutí má své minusy a plusy a když už se udělá, už je to "jedno" - tohle se v životě trocu učím, možná jsi podobný typ, tak ti to píši.