Přidat odpověď
Nejsem Ropucha, ale od té doby, co mám svoje děti, taky v ledasčems rozvolňuju. A vyloženě trpím u našich, kdy sedíme u stolu, děti hladové a unavené, ale dědeček chce něco dělat v zahradě, NESMÍ se začít jíst dřív, ale on se kvůli nám nebude obtěžovat, aby dorazil, naopak ještě 2x obejde zahradu, jestli se někde něco neválí, oběhne barák, jestli se někde zbytečně nesvítí.
U nás doma večeříme, když máme hlad, nečekáme, až se muž bůhvíkdy vrátí z práce.
Přizpůsobování se cizím pedantským rituálům je pro mě těžké a zkousnu to jen občas.
Předchozí