Tak já jídlo řeším ráda, ať už jako obéza nebo dřív, když mi lezly kosti

Vaření mě baví, vařím od devíti let, mamku vaření hrozně štvalo, nevím jestli ideologicky, že žena není otrokem dětí a domácnosti, jak hlásala, nebo ji fakt nebavilo, ale jí hodně a ráda. Táta vařil, druhý mamky manžel taky vařil.

Já si tím jídlem asi doplňuju něco z dětství, jídlo je pro mě emocionální záležitost, nikdy jsem nejedla na hlad, až teď, kvůli hypoglykemii.

Mamka mi teď najednou vyváří a nosí jídlo, když už to nepotřebuju.