sex-něco (sem stihla zapomenout, promiň), Slovensko je naše srdcovka, miluju Strečno, jako malí jsme jezdili za rodinou na vychodňary až k ruským hranicím, ráda na to vzpomínám, už tam nikoho nemáme. Je to tam nádherný, kouzelný a tajemný kraj, který bohužel nedbá na svou minulost a zakopává ji - zapomenuté grófské náhrobky, zříceniny, divoká řeka - vždyť se tam vdávala Ersébeth Bathory!..
Teď s Riškou jsme prošli jen Fatru, Oravu a to Strečno několikrát, klidně naotočku, to můžu :) Jet dál bychom rádi, neumíme se rozhodnout, jestli dál na východ, Tatry, Spiš nebo dál na jih, no a hlavně je Slovensko pro mě drahé (euro).

Vy si to asi neumíte představit, nepřemýšlím o každé stovce, ale o 150 jo a pětistovka už je hodně peněz. Když nám konečně po třech letech žádostí dali příspěvěk na péči, měla jsem v úmyslu žít jako do té doby a tyhle peníze mu odkládat, jako jeho a pro něj, ale to bylo naivní. Proto vše tak zvažuji a promýšlím, možná jako autista, ale hlavně z té praktické strany, jaká je protihodnota toho kterého vydání - např. velice nerada vydávám za ubytování, za to že někde "jen" přespím, celý den pryč a za to přespání dát tisícovku, no s tím se nemůžu smířit (nakonec dám, bo to bychom s výlety naotočku nevystačili a auto uzpůsobené na spaní nemáme - to bych se asi i bála).