Analfabeto, já kolem sebe zase vidím to zemědělství jinak. Asi se to liší misto od místa, zblízka znám Povltavsko a některý místa na Vysočině, kde kolektivizace byla slabší, kus Poohří a Polabí, severočeskejch Sudet a kus severovýchodních Čech.

V zemědělství byla v 80. letech umělá zaměstnanost a často nahoře seděli nějaký podivný bafuňáři a žádný odborníci, někde zase ne. Kus od kusu. Viděl jsem třeba družstvo, který chcíplo asi patnáct let od listopadu, kdy to drželo v rukou furt bejvalý soc vedení a vedlo to od desíti k pěti, poslední rok nebyly za žní peníze ani naftu a přitom si představenstvo vyplatilo šedesátitisícový odměny. Pak znám některý družstva, který vydržely, často ovšem s novejma lidma ve vedení a hlavně s míň lidma. Před očima mám tady středně velkej zemědělskej podnik, kterej začal s určitým restitučním podílem plus si vzali úvěry na další pronájmy a nákupy od místního družstva, který postupně prakticky nahradili. Jsou výkonnější než to bejvalý družstvo, přitom v několikrát míň lidech a šlape jim to. Viděl jsem taky zblízka lidi, co začali sedlačit buď na restitučních podílech, nebo se sami trhli od družstva a udělali se pro sebe, opět produktivita podle počtu lidí několikanásobná oproti někdejším družstvům.

Socialistický zemědělství si neidealizuju. Bylo extenzivni, založený často v podstatě na drancování krajiny, a ta řepka je podle mě v podstatě přirozený navázání na ten dřívější způsob obdělávání půdy velkopodnikama bez velkýho vztahu ke krajině a jejím funkcím (ve vztahu k erozi, zadržování vody apod.), stylem "po mě potopa." Co nám tak slavnýho a jedinečnýho vlastně to kolektivizovaný zemědělství zanechalo? Když to srovnám třeba s jinejma bejvalejma socialistickejma zeměma, kde kolektivizace byla omezená, tak vůbec nic, pokud nepočítám tu zplundrovanou krajinu.