Tante, nechápu, CO je otřesný.
Rozdělit se o práci člověka, co potřebuje dlouhodobě být doma, je tedy v pořádku, i když třeba "nestíhám", doma si řeším své věci, svou rodinu atd., jsem vyčerpaný a nejde o dny, ale týdny a měsíce, a tedy mám zlost na to, jak to je, je otřesný?

Ono to totiž nikdy nejde dlouhodobě jednostranně - pokud "bere" jediný člověk. Kolegové mohou pochopit, ale mohou být unaveni sami a ano...mohou být i naštvaní. Je to běžně lidský.

A zažila jsem to jako "viník", když byl můj muž na vojně a já s nemocným děckem věčně doma, konkrétně ve škole za mě opravdu suplovali a dělili si "mou" třídu. Naštvaní byli...a nebylo zbytí, protože jsem si dálkově dodělávala školu a tedy "musela" být zaměstnaná.
To bylo ještě za socíku...
Chápala jsem i já je...a nedalo se s tím nic dělat.

Jinak je prostě doba, kdy se podle mě propouštět prostě bude. A skoro každý z těch propuštěných bude nějak vnitřně ublížený...to tak většinou bývá, no.
A firmy zas potřebují přežít...nelze mít zaměstnance, na které firma prostě nemá.